PODZIMNÍ KRÁSY RAKOUSKÝCH ALP

 

Archiv článků

Počítadlo návštěv

TOPlist

Po cestách podzimním Rakouskem jsme zpět doma, kde jsme strávili konec měsíce října ve tříčlenné sestavě. Již před měsícem jsme měli v plánu tuto akci, a tak stačilo týden dopředu sledovat meteorologické radary. Předpověď pro následující tři dny vypadala velmi slibně. Nezbývalo než si zabalit i včetně fotografické techniky a druhý den brzy ráno vyrazit. Naše cesta směřovala nejprve na sever rakouských Alp k jezeru Gosausee s výhledem na ledovec Dachstein, který má nadmořskou výšku 2 995 m n.m. Cestou k tomuto cíli jsme zastavili u jezera Ebensee nacházející se ve spolkové zemi Horní Rakousy. Samotné jezero leží v nadmořské výšce 443 m n.m., po jehož obvodu se rozprostírají vápencová pohoří, která mnohdy atakují výšku okolo 1 600 m n.m. Hlavním důvodem zastávky bylo fotografování jezera a podzimní krajiny v jeho blízkosti. Jednalo se o fotogenní místo se spoustou kontrastů. Průzračné jezero obklopené bělavými vápencovými pohořími porostlé stromy, které byly vybarveny červeno-oranžovo-žlutě. Ach ta nádhera! Pestrost a vybarvenost jednotlivých listů či modřínových jehlic je doslova fascinující. Snažili jsme se s fotoaparáty zachytit všechny podzimní krásy, které nám doslova vyrážely dech.

img_1674

Po nějaké době se vracíme k autu a ubíráme k našemu cíli, jezeru Gosausee. Po příjezdu na místo určení se před našimi zraky otevírá opona s průzračným jezerem a v pozadí vystupujícími zasněženými vrcholky ledovce Dachsteinu a dalšími pohořími, které zkrášlují vybarvené listy stromů hýřící všemi možnými teplými odstíny. Fotografujeme přímo od jezera později i ze hřebene. Máme především perfektní výhled na okolní soustavy pohoří Totes Gebirge, Nízké Taury a další.

img_1718

Mimo podzimní krajinu v okolí ledovce lze v nižších partiích na hranici lesa obdivovat kvetoucí hořec okrouhlolistý, hořečky a sem tam i prasetníky nebo bodláky alpské, což je na konci října unikátní.

img_1823

 V průběhu fotografování jsme měli možnost spatřit i spoustu ptačích druhů, jako je například kavče žlutozobé, vrána obecná šedá, králíček ohnivý, sýkora parukářka a ve večerních hodinách byly zaslechnuty hlasové projevy páru puštíka obecného, které se rozléhaly široko daleko. Krásný sluneční podzimní den se chýlil pomalu ke svému konci. Na obloze se začaly objevovat první kouřové mraky a se západem slunce i červánky, které naznačovaly změnu počasí. Doufali jsme, že i druhý den bude co do počasí vydařený. Ale opak byl pravdou! Probudili jsme se do zataženého dne s mrholením. Po vzájemné dohodě jsme vzhledem k nepřízni počasí přejeli na východ Rakouska do Národního parku Vysoké Taury, kde jsme setrvali dokonce svého pobytu. I meteorologické modely zde naznačovaly lepší počasí než na severu Rakouska. Později jsme se o tom sami přesvědčili. Naše trasa vedla od jezera Gosausee přes spoustu zajímavých obcí, jako byla například obec Sankt Joham im Pongau a Bischofshofen s protékající řekou Salzach nebo Bad Hofstein  či lázeňské město Bad Gastein na úpatí Vysokých Taur. Další zastávkou byla obec Obervellach a Untervocken, kde jsme pro tento den svoji jízdu ukončili. Jak se již ukázalo, předpověď počasí se vyplnila a cesta od jezera Gosausee se vyplatila. Zdejší krajina se mohla pochlubit svojí rozmanitostí, svými krásami a pohořími ve složení krystalické břidlice a žuly. Opět místo stvořené pro fotografování krajin s podzimní tématikou. To nejzajímavější na nás čekalo se západem slunce a s příchodem první oblačnosti, kdy docházelo k častým světelným přechodům mezi jednotlivými lehce sněhem pocukrovanými vrcholky pohoří, které byly ve spodní části porostlé modříny vybarvené se sytě žlutými korunami.

img_1928

Čas plynul a sluneční paprsky ubíraly na své síle. Večerní krajina se začala vybarvovat do oranžova, později až dorůžova. To byl další z momentů, kdy jsme neotáleli ani minutu a vše se snažili zachytit svými fotoaparáty. Postupně se sluneční zář vytrácela za „hradbami“ mohutných vrcholků. Už jen poslední paprsky osvětlovaly pohoří utopené ve stínu, na němž se zobrazoval nasvícený oranžový pás připomínající rozlévající lávu ze sopky. Za necelé dvě minuty byl celý úkaz skrytý ve tmě.

img_1973

Byl to neskutečný zážitek a večer se vším všudy. Nejvíce nás uchvátily barevné variace zobrazující se v tak mnohotvárné krajině. Bylo na čase se pomalu přemístit do nedaleké obce Untervocken, kde jsme ve stanech přečkali velmi chladnou noc. Brzy ráno jsme se probudili do mrazivého oblačného počasí. Rtuť teploměru ukazovala -5°C. Postupně se zatáhlo a vyskytovaly se první dešťové přeháňky nebo mrholení. Plán pro dnešní a zároveň poslední den jsme již měli promyšlený ze včerejška. Vrátili jsme se zpět přes obec Obervellach do nedalekého městečka Mallnitz, který je vklíněný mezi horami pohoří Vysokých Taur. Poté následovalo menší občerstvení v místním hotelu a výstup do hor. Naše cesta vedla po červené turistické značce zprvu lesem potom po horských pastvinách na vyvýšený kopeček nad jednou horskou chatou s nadmořskou výškou okolo 1 700 m n.m., odkud se nám otevíral překrásný pohled do údolí. Byl to pohled jako malovaný. Hluboké údolí, v němž vedla asi 2 km dlouhá silnice s několika serpentinami, svíraly kolem dokola zasněžené majestátné vrcholky Vysokých Taur. A teprve když se přes zataženou oblohu začalo po chvilkách klubat sluníčko a s ním i první paprsky dodávající korunám modřínů žlutooranžový přeliv, krajina ožila a navodila tu správnou podzimní atmosféru. Tento moment byl pro nás signálem k fotografování. Stalo se tak a vzniklo spoustu obdivuhodných fotografií.

img_2082

Čas se nachýlil ke svému konci a my byli nuceni se pomalu vracet zpět k autu. Cestou nás doprovázel ještě výstražný hlas ořešníka kropenatého nebo švitořivé tóny ozývající se z korun smrků, to si povídali nejmenší ptáci-králíčci.

Se spoustou nezapomenutelných zážitků z podzimního Rakouska se vracíme zpět do Čech za doprovodu intenzivních dešťových přeháněk a mrholení. Už nyní se těšíme, až to tady v budoucnu opět navštívíme a budeme moci obdivovat, tak různorodou přírodu jako je právě v rakouských Alpách.