KALOUS UŠATÝ A JEHO POTOMCI
Počítadlo návštěv
Na konci měsíce června v pozdních večerních hodinách jsem z auta spatřil u silnice na stromě sedící sovu. Zastavil jsem a sovu si prohlédl. Z nedaleké vsi mě v pozorování a určování druhu napomáhaly svítící lampy osvětlující koruny jabloní. Téměř nehnutě sedící sova na sebe upozornila charakteristickými vysokými peřovými oušky a žlutohnědým zbarvením. Podle těchto znaků jsem posoudil, že se jedná o jednu z nejhojnějších a nejrozšířenějších sov, kalouse ušatého. Vytahuji fotoaparát z brašny, opatrně otevírám okno a pořizuji první snímky s touto krásnou sovou. Nápadná hlava s oranžovýma očima se otáčela a pátrala po kořisti. Na moji přítomnost kalous nereagoval. Asi po dvou minutách útočí na svou kořist, usmrcuje svými mohutnými drápy a pomalu mizí z osvětlené scény ve tmě. Jednalo se o pouhé zlomky vteřin. S napětím čekám na jeho opětovný přílet, ale bohužel marně.
Byla vlahá noc s nesoucím se slabým vánkem nad obilnými lány s typickou vůní zrajícího obilí a pokosených luk, za doprovodu cvrlikajících kobylek a sarančat, v nočním tichu se ozýval pronikavý hlas slavíka, který dodával správnou atmosféru červnové noci. Ten den s nadšením odjíždím a přeji si, aby další setkání s kalousem bylo také tak úspěšné.
O týden později podnikám cestu na tuto lokalitu znovu, s velkým přáním spatřit kalouse. Na místo přijíždím okolo 22 hodiny. Je krásný teplý červencový večer, nebe poseté hvězdami a rozzářeným měsícem schovávajícím se za stromy nedalekého polního remízku. Pomalu projíždím po stejné vozovce jako před týdnem. Asi 500 metrů od vesnice registruji prvního dnešního kalouse sedícího na dřevěné tyči mezi polem a silnicí. Zastavuji, otevírám okno u auta a začínám fotografovat. Avšak ne příliš dlouho. Zabraného kalouse do lovu vyrušil projíždějící nákladní automobil. Jsem rád i za pár zdařilých snímků s pózujícím kalousem. Nedalo mi to, znovu pokračuji v cestě do nedaleké vsi. Parkuji u kapličky mezi dvěma mohutnými lípami naproti sloupu elektrického vedení a zaslechl žalostně znějící volání. S udivením vylézám z auta, beru fotoaparát a pátrám po vydávajícím žadonění. Pronikavé volání se ozývalo ze dvou míst. Nejprve jsem zaregistroval dvě krčící se mláďata kalouse na protějším sloupu, a další volající mládě sedělo na krajní větvi nedalekého smrku.
Chvílemi sedím a postávám mezi vzrostlými stromy a upřeným zrakem hledím na mláďata. Nechávám se unášet jejich pronikavým žadoněním, když v tom ze tmy spatřím blížící se rodiče s ulovenou kořistí. Za několik málo vteřin se přede mnou odehrává krmení třech, tak rozkošných potomků.
Je půl hodiny před půlnocí, v dálce nad samými kopci se začíná zatahovat a burácet. Jasný svit hvězd nad krajem postupně překrývají černé mraky. Slabý vánek se mění ve vichr, je na čase pomalu lokalitu opustit. Domů se vracím jako vždy s nezapomenutelnými zážitky a se spoustou fotografií. Celou situaci s dospělými kalousi a jejich mláďaty si v mysli znovu a znovu promítám.
Území „ušatých krasavců“ jsem navštěvoval ještě další měsíc. Pozoroval jsem vývoj mláďat a jejich celkové chování, dospělé, pohyb po lokalitě až po samotné krmení a lov. Každá návštěva mě upoutala nějakým dějem, který byl vždy něčím originální a odehrával se ve velmi krátkých intervalech, získal jsem spoustu dalších zážitků a snímků.
Dnes stále cítím tu silnou vůni obilí a pokosených luk, stále slyším cvrlikavé tóny kobylek a sarančat či ten pronikavý hlas slavíka nesoucí se v nočním tichu…Bylo to jedno krásné představení, které se odehrávalo v době mé přítomnosti.
