SRNČÍ ŘÍJE
Počítadlo návštěv
Je po svátku svaté Anny a léto se přehouplo do druhé poloviny, měsíce srpna. Srnčí zvěř přepadl nepokoj. Nastala srnčí říje, na kterou se každý rok těším. Chladná rána střídají horké slunečné dny, které končí vlahými večery. Většina polí, luk a strání je vyprahlá, stále hýří barvami květů, jestřábníků, vratičů, vlčích máků, heřmánků, chrp…Na lány zrajícího obilí vjela těžká technika-kombajny. Teplé letní dny přinutily zemědělce ke každodenní práci.
Toulající srnci hledají stopy říjných srn na polích, loukách i v lesních tišinách. Říjné srny se ozývají něžným pískáním. Toho využívají myslivci, ale i ostatní, kteří zvěř neloví, ale fotografují. K tomu, aby přivábili srnce, používají nejrůznější vábničky, kterých je dnes na trhu nepřeberné množství. Při vábení srnců napodobením hlasu říjné srny je velmi důležité správně zvolit stanoviště a vždy kontrolovat směr větru. Pokud srnec u sebe jednu srnu má, většinou nereaguje na vábení. V této chvíli je jedinou možností napodobit nářek srnčete, na který přibíhá srna společně se srncem.
Letošní říje nepatřila mezi mé nejzdařilejší, co do počtu srnců, ale zážitků ze srnčí říje bylo vskutku mnoho. Podařilo se mi přivábit a vyfotografovat dohromady tři srnce. Pro letošní říji jsem zvolil pšeničné a řepkové pole, kde jsem již nějakou dobu měl srnce obeznané. Dalším místem, které jsem při říji navštěvoval, byly louky střídající se s okolními lesíky a křovinami. Na lokality jsem docházel zpravidla dvakrát denně, ráno a večer. Chvilkami jsem posedával, chvilkami šoulal a vždy pečlivě pozoroval okolí dalekohledem. Při spatření srnců jsem využil dřevěné vábničky a začal vábit jemným pískáním. Ve chvíli, kdy byli srnci blíž, jsem neváhal a všechny momenty oklamaných srnců fotografoval.
Největším zážitkem bylo setkání s mladým srncem v pšeničném lánu, který byl v zápalu touhy zmámený vábničkou a ladně přišel na tři metry. K tomu všemu jsem měl dobrý vítr, a tak jsem si mohl srnce přes hledáček fotoaparátu hezky prohlédnout a v klidu vyfotografovat. Nestačil jsem se divit, jakou měl srnec výdrž stát na jednom místě. Evidentně mu nevadilo ani klapání závěrky. Nebojácného, vábničkou zmámeného srnce, asi po dvou minutách zradil zvuk sériového snímání a odbíhá.
Třetí den od navábení sleduji stejný kus ve společnosti srny. Během hodiny, kdy se drželi v dohledu, probíhalo před mými zraky pokládání srny. Srneček pomocí větrníku se vždy namotivoval nasáním pachu říjné srny a poté čtyřikrát pokládal. Celé to „touhy plné“ představení trvalo několik pár vteřin. Lituji jen toho, že jsem byl od této události vzdálený asi 50 metrů. Vzniklo pouze pár dokumentačních snímků.
Je tomu tak, srnčí říje pro letošní rok skončila, ale nezapomenutelné zážitky a setkání se srnci zůstanou uchovány v mysli a zachyceny na fotografiích…
