SRNČÍ ŘÍJE OBJEKTIVEM FOTOGRAFA PŘÍRODY
Počítadlo návštěv
Období srnčí říje a jejímu fotografování se naplno věnuji již několik let a vždy ve mně zanechává spousty překrásných a nezapomenutelných zážitků z tak rozmanité přírody, uvnitř ní se každý den odehrává nejedno představení, které je neopakovatelné a pokaždé něčím originální. Scéna, na níž se odehrává srnčí lásky čas, je každý rok jiná. Mezi mé oblíbené disciplíny v období říje patří vábení srnců, které mi přináší nejen překrásné zážitky z různých koutů honiteb, ale i určité vzrušení z jeho fotografování.
V období před srnčí říjí
Ranní rosa, blankytně modrá obloha rozzářená sluncem, zlátnoucí a aromaticky provoněné klasy ječmene, neúnavné cvrlikání lučních kobylek a sarančat či švitořivý hlas skřivanů poletujících nad rozsáhlými lány obilí. I kos v černém fraku se svým flétnovým hlasem vítá nový den. Ano, ráno se vším všudy! To však ještě netuším, co se skrývá v lánu ječmene. Pomalým krokem postupuji v kolejnici od traktoru, když si vtom přede mnou všimnu vyčnívajících parůžků srnce skrývajících se za klasy. Zastavuji, kontroluji směr větru a poté se přibližuji k srnečkovi asi na deset metrů. Srnec zbystřuje a větří, avšak marně. Slabý vánek nesoucí se nad lánem obilí stál při mně. Neváhám ani minutu a připravuji se k fotografování. Pořizuji první snímky a asi po šestém cvaknutí závěrky srnec odbíhá. Bylo to jedno krásné představení, které se odehrávalo v době mé přítomnosti. Dnes stále cítím tu aromatickou vůni obilí, stále slyším cvrlikání lučních kobylek a sarančat či švitořivý hlas skřivanů nesoucí se nad rozsáhlými lány zrajícího ječmene.
Srneček s jedním parůžkem
Je začátek srnčí říje a já se vracím po dvou letech zpět do míst, kde jsem kdysi měl velké úspěchy ve vábení srnců. Na danou lokalitu, kde se střídají pole, louky a lesy přicházím těsně před rozbřeskem. S připraveným fotoaparátem a vábničkou usedám na rozhraní lesa a louky. Vzápětí se porozhlížím po okolí a kontroluji směr větru. Vítr mi přeje. Po uplynulé půlhodině začínám vábit a napodobuji hlas staré srny, když se vtom z lesa přiřítil jako blesk mladý srnec s jedním parůžkem. Byl to ještě nezkušený mladík, zarazil asi patnáct metrů přede mnou a chvilku mě zvědavě sledoval. Zanedlouho ještě postoupil blíž ke mně a začal větřit, avšak marně. Po celou dobu co srnec pózoval, jsem měl možnost fotografovat. Srnečka zradilo až sériové snímání a za hlasitého bekání odbíhá do lesa. Za dva dny od úspěšného přivábení jsem srnce s jedním parůžkem pozoroval již po boku srny.
Špičák
Tohoto srnečka jsem měl obeznaného již pár měsíců před srnčí říjí a s jejím začátkem se mi ho také podařilo přivábit. Na danou lokalitu přijíždím brzy ráno, ještě před svítáním. Pomalu šoulám na místo, kde tento srnec pravidelně vychází. V tichosti a ve velkém napětí usedám na rozhraní kukuřičného lánu a louky. S prvními sluneční paprsky se na okraji kukuřičného lánu objevuje i vytoužený špičák. Neváhám ani minutu a začínám srnce vábit. Na vábničku reaguje velmi ochotně a přibíhá ke mně na pár metrů, poté zaráží. Přiběhl přímo na osvícenou scénu, a tak jsem měl největší příležitost ho fotografovat. Setkání s ním mě velice potěšilo a já měl konečně možnost, si jej prohlédnou hezky z blízka.
Srnec suverén
Je začátek srnčí říje. Na svoji oblíbenou lokalitu přicházím ještě před svítáním, usedám na okraji strniště s připraveným fotoaparátem zavěšeným na krku. Čekám na východ slunce a vyhlížím prvního dnešního srnce. Zanedlouho jsem jej spatřil postávat asi dvě stě metrů ode mne, na mezi podél železniční tratě. Stál na místě v klidu asi pět minut, otáčel pouze hlavou ze strany na stranu a pozoroval okolí. Měl jsem dobrý vítr i sluncem osvícenou scénu. Byla to jedinečná příležitost začít srnce vábit. Na hlas vábničky reagoval okamžitě. Nejistil ani minutu a za hlasem vábničky se přímo rozeběhl. Zarazil kousek přede mnou. To už jsem pořizoval první snímky s tímto srnčím suverénem. Po pár cvaknutích závěrky srnec znejistil a odskočil do houštiny. I toto setkání bylo pro mne nezapomenutelným zážitkem a přineslo velký úspěch v podobě krásných fotografií.
Mladý srnec
Na svoji oblíbenou a několik let otestovanou lokalitu přicházím dvě a půl hodiny před západem slunce s velkým očekáváním. Sedl jsem si na okraji pšeničného pole, když se vtom asi sto metrů přede mnou objevil mladý srnec přecházející železniční trať. Srneček se pastvil, chvílemi sledoval okolí. Za neustálého pozorování asi po pěti minutách zahajuji vábení a napodobuji hlas staré srny. Mladík na hlas reaguje okamžitě, příliš neváhá a velmi rychle přiskakuje. Zarazil kousek přede mnou, zůstává stát a upřeným pohledem hledí přímo na mě. Zůstal jsem přikrčený, opatrně jsem zvedl fotoaparát s teleobjektivem a zahájil snímání. Hýbal se mi pouze ukazováček mačkající spoušť fotoaparátu. Po pár cvaknutích závěrky, srneček odskakuje do nedalekého remízku.
Roztoužený srnec
Přicházím do míst, kde rozsáhlé polní ekosystémy z jedné strany obklopují hluboké lesy s přičleněnými remízky, z té druhé jsou lemovány stromořadím podél polní cesty. Již několik let jsem této lokalitě věrný a chodím sem pravidelně srnce vábit. Srnčí říje byla v plném proudu. Stojím v koleji od traktoru v pšeničném lánu a začínám vábit, když se vtom uprostřed lánu asi třicet metrů ode mne objevuje srnec. Zbystřil, ohlíží se kolem sebe a poté postupuje pomalu kupředu za hlasem jemného pískání, vydávajícího z vábničky. Srnec se v zápalu touhy ani jednou nezastavil, šel přímo proti mně. Když byl na vzdálenost zhruba tří metrů, zastavil se. V té chvíli jsem neváhal ani minutu a zmámeného srnce fotografoval…
Přivábený šesterák
Den se pomalu chýlí ke svému konci a sluníčko zanedlouho ulehne pod obzor. Procházím po posečeném pásu uprostřed pšeničného lánu a v daném okamžiku spatřím srnce asi šedesát metrů ode mne. Zastavím, přikrčím se za stěnu pšenice a loudím první jemné pískání ze své vábničky. Srnec prodírající se pšenicí postupuje velmi pomalu a opatrně. Jedná se o zkušeného, staršího srnce. Najednou se ozve šustění a srnec vychází z obilí. Ohlíží se na mně, a tak mám jedinečnou příležitost pořídit první snímky. Za stálého vábení srnec postupuje stále blíž. Poté se zastaví a zjišťuje, že byl oklamán.
Král pšeničného lánu
Poslední červencový den jsem se vypravil fotografovat do pole s pšenicí. Zaujímám místo v travnaté mezi, která rozděluje dva pšeničné lány. Srnčí říje je v plném proudu. Teplý sluneční den vystřídá vlahý večer. Po chvíli čekání jsem si uprostřed pšeničného lánu, asi třicet metrů ode mne všiml vyčnívajících špiček parůžků. Začínám s vábením. Srnec se váhavým a pomalým krokem přibližuje ke mně. Občas se zastaví a znovu postupuje za hlasem vábničky. Když byl asi pouhých pět metrů před mými zraky, zastavil se a zvedl hlavu. V tuto chvíli jsem neváhal ani minutu a rovného šesteráka s vysokými lodyhami fotografoval. Po pár cvaknutích závěrky srnec odskakuje. O pár minut později se zkušený srnec objevuje asi patnáct metrů od travnaté meze tentokrát na posečeném pásu pšeničného lánu. Šel si pro vítr. Zbývá pouze pár minut do západu slunce, mám ještě dobré světlo na fotografování. Využívám toho a pořizuji další snímky s tímto rovným šesterákem.
Šesterák
Srnčí říje je období, které každoročně přináší divákovi nejedno překvapení. Kam oko člověka pohlédne, všude to žije. Stačí se jen kolem sebe porozhlédnout. I já se při svých toulkách nemohu nabažit tím kouzlem překrásné přírody, a tak mi nezbývá nic jiného, než znovu vyrazit do jejího nitra a vychutnat si každý okamžik, odehrávaný v mé přítomnosti. Je přelom července a srpna jedno z nejteplejších období v roce. Na moji oblíbenou lokalitu přicházím ještě před svítáním. Již nějakou dobu tady mám obeznámeného srnce, který pravidelně vychází z remízku do přilehlého pšeničného pole. Na okraji téhož pole usedám a čekám na příchod vytouženého šesteráka. S prvními slunečními paprsky mám možnost na blankytné obloze sledovat neúnavné kroužení káňat zobrazující svou siluetu nad nedalekými lesními komplexy, sem tam se svým motavým a akrobatickým letem představí moták pochop, na sousedních loukách pro změnu pozoruji hopkající zajíce. Je to ráno se vším všudy! Po půlhodinovém čekání se mi splňuje i mé přání. Asi sto metrů ode mne registruji očekávaného šesteráka prodírajícího se mezi klasy pšenice. Pomocí své oblíbené dřevěné vábničky zahajuji vábení. Srnec zvedá hlavu a po chvíli postupuje velmi pomalu za vydávajícím hlasem vábničky. Přichází ke mně na necelých deset metrů, zaráží a ohlíží se. V tento okamžik začínám fotografovat a pořizuji několik snímků s vytouženým šesterákem, který však po pár vteřinách zjišťuje svůj omyl a odskakuje…
V průběhu říje jsem se s tímto srncem setkal ještě dvakrát. Naposledy jsem tohoto šesteráka spatřil 5. srpna, brzy ráno, když jej pokládal svojí drahou polovičku.
Srnčí sympaťák
Je 6. srpna. Na svoji oblíbenou lokalitu přicházím ještě před východem slunce. Sotva jsem vytáhl fotoaparát z fotobatohu, všiml jsem si na kopci v poli toulajícího srnce s větrníkem nízko u země, hledající stopu říjné srny. Neváhám ani minutu a začínám ho vábit pomocí své oblíbené dřevěné vábničky. Srnec na hlas prvního zapískání zastavuje a poté se rozbíhá v mém směru. Po pár minutách srnčí sympaťák přibíhá asi na tři metry. Začínám mačkat spoušť fotoaparátu a pořizuji první snímky. Srnec stojí bez pohnutí jako očarovaný. Ukazuje se mi v celé své kráse. Po několika cvaknutích závěrky poznává svůj omyl a za hlasitého bekání odbíhá.
Pro mě byl srnčí sympaťák posledním a zároveň vytouženým srncem roku 2015, neboť další dny už nebyly tak úspěšné jako ty předchozí. Vrchol říje se pomalu chýlil ke svému konci. Tento rok byl pro mě rokem úspěšným, jelikož se mi podařilo přivábit dohromady třináct srnců různých věkových tříd.
Bulkař
Je 7. srpna, léto se přehouplo do své druhé poloviny a probíhá jedno z nejkrásnějších období, srnčí říje. Chladná rána vystřídají horké dny, které jsou zakončené vlahými večery. Toulající srnci hledají stopy říjných srn na polích, loukách i v lesních tišinách. Jejich aktivita se den ode dne zvyšuje. Většina srnců již prohání a pomocí větrníků se vždy namotivují nasáním pachu svých milovaných poloviček. Poté následuje samotné pokládání svých drahých. Celé to touhy plné představení trvá pouze několik pár vteřin. Mezitím co se někteří srnci mohou pochlubit a právem pyšnit svoji milou, tohoto bulkaře jsem v průběhu srnčí říje nespatřil ani jednou se srnou. Se srnečkem jsem se setkával téměř každý den, pravidelně vycházel z hlubokých lesů obklopených podmáčenými loukami, rozsáhlými polními ekosystémy, tam, kde protéká plynule potok a u lánu s pšenicí roste pokroucená bříza, pod níž se krčí kazatelna. Ráno se pravidelně pastvil na okraji pšeničného lánu, tohoto momentu jsem se snažil využít k vábení. Několikrát jsem zkusil zapískat a čekal, co se bude dít. Bulkař zbystřil, ohlédl se ve směru vydávajícího pískání a po chvíli se rozeběhl přímo proti mně. Byl natolik blízko, že se mi ani nevešel do hledáčku fotoaparátu. Přiložený snímek vznikl při zahájení vábení. Ten den jsem domů odcházel se spoustou nezapomenutelných zážitků a s dobrým pocitem, že se mi poprvé v životě podařilo přivábit a vyfotografovat bulkaře.
