Archiv článků

Ostatní

Kategorie OSTATNÍ je věnována snímkům, na nichž lze prozatím shlédnout hady, ještěry, obojživelníky, pavouky, houby…aj.

Pokud si popíšeme řád šupinatí (hadi a ještěři) zjistíme, že zahrnuje největší množství forem. Jedná se především o vývojově pokročilou skupinu suchozemských plazů. Nejstarší formy jsou známé z druhohor, ale jejich hlavní rozvoj nastává až v třetihorách.

Mají většinou protáhlé tělo s oddělenou hlavou, částí trupovou a ocasní. U ještěrů jsou dobře vyvinuty končetiny, u hadů jsou alespoň zachovány jejich zbytky. Tělo je kryté drobnými rohovitými šupinami nebo štítky a ostny. Ještěři se rozmnožují buď vajíčky, nebo je u nich vejcoživorodost i primitivní živorodost. Hadi jsou vejcorodí, vzácněji vejcoživorodí (např. zmije).

U zástupců z třídy obojživelníků jsou známy nejrůznější typy přechodů od života ve sladké vodě k životu na souši. Na vodní prostředí jsou vázáni přinejmenším svým rozmnožováním (žáby, mloci, čolci). Chybí jim zárodečné obaly. Vývoj probíhá přes stádium larvy dýchající žábrami, již se po metamorfóze mění v dospělce dýchajícího plícemi. K tomuto je přizpůsoben i oběhový systém. Vývojově nejpůvodnější typ obojživelníků připomíná podtřída ocasatých (mloci, čolci). Nejpočetnější a nejvíce rozrůzněnou skupinou jsou žáby, jimž chybí ocas a hlavním orgánem pohybu jsou pánevní končetiny.

U řádu pavouků je charakteristický nečlánkovaný zadeček, oddělený od hlavohrudi stopkou, a chelicery, které potravu rozmělňují, protože se přeměnily v duté drápkovité orgány spojené s jedovou žlázou. Pavouci proto přijímají pouze tekutou potravu. Do kořisti vpraví trávicí enzymy, ty ji rozkládají a pavouk nasává tkáně v tekutém stavu. Za zmínku stojí i snovací bradavky, které jsou na konci zadečku. Do nich vyúsťují snovací žlázy, jejichž sekret na vzduchu tuhne ve vlákno, z něhož pavouk zhotovuje sítě (pavučiny).

Jako poslední popisovanou skupinou, která se nachází mezi fotografiemi jsou houby. Houby nemají listovou zeleň (chlorofyl), a proto využívají organické látky z půdy nebo z odumírajícího dřeva. Většina hub má jednobuněčná vlákna (hyfy), která tvoří podhoubí (mycelium). Plodnice vyšších hub vyrůstají z dvou různých hyfových vláken v půdě. Na spodní straně klobouku každé plodnice se nachází výtrusy v podobě lupenů (např.muchomůrka, holubinka) nebo rourek (např. houby hřibovité). Výtrusy se rozšiřují především větrem. Růst plodnic závisí na dobrých podmínkách prostředí.